Vztahy mezi větami hlavními

01.02.2010 11:51

Úvodní stránka | Čeština | Skladba

Významové poměry mezi souřadně spojenými hlavními větami

Poměr slučovací

je mezi větami významově i mluvnicky rovnocennými.
Usmál se na mě a zamával.

a
 Nezaváhala ani na chvíli a rychle mi podala ruku.
i Studoval jazyky i četl knihy.
ani
 Nakonec jsme nelyžovali ani nebruslili.
nebo
 Něco si ušiji nebo upletu
také
 Rád si přečtu knihu, také se rád podívám na film.
též
 Souhlasím s tebou, též to podepíšu.
pak
 Sbalím si věci, pak půjdu na autobus

Poměr stupňovací

je mezi souřadně spojenými větami tehdy, jestliže obsah druhé věty stupňuje obsah věty první.
Usmál se na mě, dokonce i zamával.

ba
 Prolezli jsme celý hrad, ba do sklepení jsme jen nahlédli.
dokonce
 Honza dobře recitoval, dokonce hrál divadlo.
ba i
 Slunce svítilo, ba i příjemně hřálo.
dokonce i
 Přestala se stydět, dokonce se i rozezpívala.
nejen - ale i
 Před příjezdem jsem nejen nakoupila, ale i uvařila.
nejen - nýbrž i
 Příběh slyšel nejen od strýce, nýbrž ho i četl.
nejen - ale dokonce
 Mladík se na mě nejen usmál, ale dokonce mě pustil si sednout

Poměr odporovací

je mezi souřadně spojenými větami, jejichž obsahy si navzájem odporují.
Usmál se na mě, ale já ho neviděl.

ale
 Šli jsme na výstavu, ale měli zavřeno.
avšak
 Začátek byl v osm, avšak nám to nikdo neřekl.
však
 Udělal to správně, nepovedlo se mu to však včas dokončit.
nýbrž
 Není to chvályhodné, nýbrž je to trestuhodné.
naopak
 Nezlobím se, naopak jsem velmi příjemně překvapený.
jenže
 Vařili jsme pudink, jenže jsme ho připálili
sice - ale
 Sice měl z pozvání radost, ale odmítl přijít.

 

Poměr vylučovací

je mezi větami, jejichž obsahy se navzájem vylučují. Jestliže platí obsah jedné věty, neplatí obsah věty druhé.
Buď se na mě usmál, nebo se mi to jen zdálo.

nebo
 Jdi raději domů, nebo se budou rodiče zlobit.
anebo
 Přijď hned, anebo už nechoď vůbec.
buď - nebo
 Buď moji zprávu nedostal, nebo nebyl doma.
buď - anebo
 Buď přijmete naše pravidla, anebo hrajte s někým jiným.

Poměr důvodový (příčinný, vysvětlovací)

je mezi větami, jestliže druhá věta vyjadřuje příčinu, důvod, nebo vysvětlení obsahu věty první.
Usmála se na mě, měla mě totiž ráda.

neboť
 Všichni spaly, neboť byli unaveni.
vždyť
 Nekřič, vždyť už běžím.
totiž
 Neslyšela jsem zvonek, byla jsem totiž v koupelně.
však také
 Nerozčiluj se, však já také nejásám.

Poměr důsledkový

je mezi větami, jestliže druhá věta vyjadřuje důsledek, tedy to, co vyplývá z obsahu věty první, jako následek, popř. výsledek.
Usmál se na mě, a tak mi zlepšil náladu.

proto
 Večer přijde návštěva, proto musíme uklízet
a proto
 Bojím se o něj, a proto mu půjdu naproti.
a tudíž
 Uvolnila se místa, a tudíž  si jdeme sednout.
tedy
 Hodně zlobila, nic tedy nedostane.
a tedy
 Rodiče už nemohli, a tedy jsme nešli dál.
a tak
 Slíbila polepšení, a tak se na ni nezlobte.

 

Štítky:

Zpět